laska..

21. února 2009 v 18:31 |  Pribehy o laske
Láska. K cemu je láska cloveku jako jsem já. Cloveku kterého zavrhla vlastní rodina a vypovedeli ho z jeho rodné zeme. Proc by mel milovat nekdo kým lidé opovrhují a kterého se bojí? A i kdybych miloval, jak by nekdo mohl milovat me? Nejsem clovek, už dávno jsem jím prestal být, jsem stín, prízrak který zahlédneš ráno ve meste, když jsou ulice ješte prázdné. Nemám prátele...
Ne, nebyl jsem vždycky takový, drív...ano drív jsem byl clovek, drív se me lidé nebáli, mel jsem prátele, znal jsem lásku. Ted to jsou jen staré vzpomínky, staré horké vzpomínky...
Ptáš se jak sem se stal tím cím jsem ted ? Jak se nekdo muže takhle zmenit? Reknu ti jak. Muže zato láska. ANO ta láska kterou lidé tak milují, ta láska která jim plete hlavy bez rozdílu veku, bohatým i chudým, vládcum stejne jako sedlákum. Muže zato láska kterou ted proklínám a nenávidím. Kvuli ní pro me ztratil život smysl, kvuli ní cekám na smrt, která neprichází, jako na vysvobození, jen kvuli tomu že rekla že se vrátí...
Kdo že se vrátí? Ach tak...Moje láska...
Moje láska byla - byla krásná jako letní úsvit, jako blankytne modré nebe, jako noc která zárí tisícem hvezd, ale hlavne - byla pro me to nejdražší na svete. Kvuli ní jsem zradil svou rodinu, prátelé i vše v co jsem veril.
Žili jsme štastne, milovali jsme se jako nikdo pred námi: absolutne, jeden druhému oddáni, témer jako by jsme byly jedna mysl...jedna bytost. Pak ona odešla - rekla že musí jít. Nadlouho. Ale slíbila mi svuj návrat, a já jí slíbil cekání.
Cekání, cekání, cekání, nic jiného mi nezbylo. Zkus si useknout ruku nebo nohu, pak ten pocit vynásob stokrát, tisíckrát a budeš vedet jak se já cítím bez ní. Prišel jsem o kus srdce, kus duše. Kde byla predtím ona je ted jen ticho. Cerná prázdnota bez citu.
A cekání. Ubíjející cekání na její návrat. Víš co je cekání, když ztratíš pojem o case? VECNOST! Nezáleží na tom jak dlouho cekám, pro me je to porád vecná a nemenná šed, bloudení bez cíle v neprátelském svete lží a pomluv. A jediný duvod je slib který jsme si dali, já a ona, stín a láska...
Ted víš všechno, víš proc jsem se stal tím co tu vidíš a já zase vidím ve tvých ocích, že mnou zacínáš opovrhovat. Bojíš se, že bys mohl udelat to samé jako já - všechno opustit kvuli jedné dívce. Tak jdi, pridej se k ostatním lidem a žij svuj život s tou povrchní, prchavou iluzí lásky o které si myslíš že je pravá, kterou mužeš na povel privolat a pak zase odehnat mávnutím ruky jako obtížný hmyz. Než žít v takovém svete radši budu dál jen stínem svého bývalého lidství a budu cekat, dál cekat na její návrat. Na návrat své opravdové lásky, i kdybych se jí nikdy nemel dockat.
Možná...
Snad...
Treba se vrátí už zítra.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama